Výlet do Prahy a přespání

Vstávat v sobotu s pětkou na začátku nebylo ani trochu nic příjemného. Vlak, odjíždějící v 7 z Tábora, nás dovezl do Prahy. Počasí nám vůbec nepřálo, a tak jsme cestou do JUMPPARKU zapadaly sněhem. První dojem z trampolín byl, že je to docela malý a hodina tam bude málo. V průběhu skákání, pobíhání, vylejzání z molitanů, dělání kotrmelců a učení salt se ukázalo, že je to celkem velký a hodina tam je akorát. Troufám si za všechny říct, že jsme si to užily a odnesly si pár namožených svalů.
Přeprava z bodu A do bodu B byla naplánována tramvají, metrem i pěšky. Volnou chvíli před Neviditelnou výstavou jsme využily k zastávce u Kostela sv. Cyrila a Metoděje a krátkému rozchodu v teple obchodního domu. Každý svůj čas využil jinak. Někdo k nabrání sil u kávy a někdo se zabavil nákupem kojeneckých potřeb.
Před samotnou výstavou jsme si vyzkoušely zahrát člověče, nezlob se, psát na stroji pro nevidomé, poznávat tvary a skládat obrázky- to vše se škraboškou přes oči. Hodinová výstava v úplný tmě nás všechny dostala. Konkrétně ve mně vyvolala ze začátku pocit paniky a strachu. Na konci se dostavil pocit úlevy, radosti ze světla a hlavně obrovskému obdivu všem nevidomým, ale i jinak hendikepovaným lidem.
Do naší kloubovny jsme se dostaly okolo 8 s plnýma batohama ovoce a čokolády - čekalo nás fondue. V klubovně se odehrával porod dítěte,či štěněte (ani nevím, co Lenka nakonec vychovává), plastika a reportáže, který jsem (bohužel/naštěstí) prospala na lavičce. Noc byla celkem poklidná, lovili se jen dva pavouci, rozbila se jen jedna sklenička a já se většinu noci udržela na svý karimatce.

Neděli jsme začaly během po kočičích stopách a stavěním sněhuláka, teda vlastně tří sněhových koulí na sebe. Už klasicky jsme posnídaly ovesnou kaši s ovocem a zabalily si. Dopoledne jsme si vyzkoušely, co nás čeká. Vyzkoušely, co mají za starost naše rodiče. Vyzkoušely jsme si hospodařit s penězi a udržet tak rodinu na živu. Spravovat rodinu se nám podařilo devět měsíců. Možná bychom to vydržely i dýl, ale byl čas na oběd. Po přeprání špaget či jedné velké špagety s červenou omáčkou jsme probraly současnou situaci v oddíle a povídaly si o důvěře. No a jako na konci každý víkendovky nás čekal úklid.
Pochválím nás, protože se ta akce vážně povedla. Pochválím nás všechny, díky kterým to byl parádní víkend.
Díky ❤
Zuzka